Imperiál Glory bylo to moje druhé podrobnější setkání se strategickou počítačovou hrou s historickým námětem (první byla z doby antického Říma).Původně jsem tuto hru koupil synovi k jako vánoční dárek,ale nakonec jsem se z celé rodiny stal sám její nejčastějším hráčem.Postupně jsem si zkusil hrát za všechny imperiální velmoci a vyzkoušel i různé strategie (úspěšné i neúspěšné).Až jsem hru nakonec musel odstranit ze svého počítače,abych měl čas se ve volných chvílích se věnovat spíše sportovním aktivitám.Přesto si ji ještě občas znovu nainstaluji a jednu či dvě hry si zahraji.

Jak popsat samotnou hru ?

Námětem hry je doba Napoleonských válek.Na mapě Evropy stojí proti sobě pět velmocí (Francie,Rakousko,Prusko,Rusko a Velká Británie) a jejich snahou je buď celou Evropu ovládnout nebo do konce hry získat nejvíce bodů(ty se získávají za vyhrané bitvy,zabraná území,vojenskou sílu,atd.).Přitom hráč si musí jednu z těchto velmocí zvolit a po celou dobu hry může hrát pouze za tuto velmoc (ostatní obsluhuje počítač).Hru nemůže hrát současně více hráčů za různé velmoci. Princip hry sice v podstatě není příliš složitý a je i hodně logický. Chvilku však člověku trvá než se naučí využívat všechny nabízené funkce a jejich varianty.A je i užitečné si projít přiložený návod. Hra začíná výběrem konkrétní velmoci,za kterou chce hráč v dané hře hrát,nastavením cíle hry a úrovní náročnosti.Přitom každá z velmocí má poněkud jiné vlastnosti,které vycházejí z jejich umístění na mapě Evropy a má i z hlediska historie svojí logiku.Po provedení volby se objeví část mapy Evropy z roku 1789,kde kromě pěti velmocí jsou i další země (např. Batavská republika, Piemont, Španělsko atd.).Celá mapa se objevuje až v průběhu hry (včetně zemí Severní Afriky a Osmanské říše).Každý hráč má od začátku k disposici určitý počet vojenských oddílů,někteří mají i loď (v případě,že mají na svém území přístav). Hra je rozdělena na tři periody,které charakterizují rozvoj výzkumných poznatků v hlavních oblastech zemí a umožňují postupně zvyšovat kvalitu verbovaných jednotek,produkce potravin a surovin,diplomacie,atd. Dále je hra rozdělena na stejné časové úseky (měsíce roku),kdy může každý z hráčů udělat nějaké vojenské,stavební nebo obchodní rozhodnutí podle svého uvážení a materiálních možností.Konkrétně si může nechat naverbovat vojenskou jednotku (pěšáky,jízdu nebo dělostřelectvo či námořní jednotku),zadat stavbu (kasáren,přístavu,pily,obchodní lodi,nemocnice,atd.) nebo vytvořit obchodní cestu.Přitom postupem času a rozvojem investic se mu rozšiřuje nabídka.V případě pěchoty je to od špatně vycvičeného ,vyzbrojeného a neukázněného dobrovolnického sboru až po císařskou gardu s vysokým stupněm vojenského umění,výzbroje a kázně.Podobné je to i dalších jednotek. Je také možné využívat různých forem diplomacie (uzavírání koalice proti třetí straně,obrané aliance či míru,vyhlašovat válku,půjčovat si nebo někomu armádu a prodávat či kupovat jídlo,suroviny a území).Uzavřenou dohodu nelze po dobu platnosti porušit (např. útokem na spojence v tíživé situaci).A dále existují mise,kdy po splnění konkrétně určených podmínek lze získat určité výhody (např. dva maršály s dvanácti kvalitními vojenskými jednotkami).Nová území lze bez boje obsadit (v případě,že není bráněno žádnou armádou nebo tato armáda při útoku ustoupí),dobít v regulární bitvě,koupit nebo připojit na základě dosažení 100% úrovně sympatií.V případech násilného získání je nutné zemi několik měsíců okupovat a někdy i eliminovat povstalecké hnutí místních obyvatel.Území se získává bez infrastruktury.U dobrovolných připojení je s územím k disposici infrastruktura a v případě připojení i stávající armádní jednotky a lodě. Hra přináší nutnost strategického uvažování a s tím souvisí také pochopení některých zásadních chyb,kterých se někteří leaderové různých zemí v minulosti dopustili. V principu lze třeba vyhrávat lokální bitvy tak dlouho až hráč nakonec prohraje poslední bitvu, neboť nebude schopen včas obnovovat ztráty armád,ke kterým v jednotlivých vítězných bitvách zákonitě dochází (podobně jako Napoleon) a nemá proti nepříteli nakonec koho postavit. Může také unáhleně vsadit všechno do jedné rozhodující špatně připravené bitvy a po porážce ztratit jak celou armádu, tak i některá vlastní území a velmocenskou pozici (např. jako švédský Karel XII po bitvě u Poltavy). Ve hře je možné vidět jak rychle se může zhroutit velká říše,která vyčerpala svůj vnitřní růstový potenciál a podlehla relativně malému úderu z venku (podobně jako kdysi mocná Perská říše při útoku Alexandra Velikého). Na druhé straně je také vidět jak hospodářská převaha spojená s efektivní diplomacií a výcvikem a materiálním zajištěním armády eliminuje šance nepřítele na možné vítězství (napadá mě analogie s římským císařem Diokleciánem,který měl vždy na bojišti větší a lépe vyzbrojenou a vycvičenou armádu než jeho nepřátelé). Pochopitelně lze i dosáhnout vítězství s méně početnou dobře organizovanou armádou,která je takticky skvěle řízena a využívá všech místních terénních výhod podobně jako to dokázal třeba Caesar nebo Suvorov. Hra přináší řadu historický,zeměpisných a dalších informací a umožňuje hledat mezi nimi souvislosti (konkrétní historické bitvy z Napoleonských válek je možné si samostatně vybojovat a třeba i za Napoleona vyhrát bitvu u Waterloo). Hlavní přínos hry vidím ve velmi atraktivním doplňku výuky či četby ze související doby.Myslím,že teprve jako leader Francie si člověk plně uvědomí do jak bezvýchodné pozice se asi dostal Napoleon v okamžiku,kdy se vylodil v Egyptě bez dostatečného materiálního zázemí a znalosti prostředí,pokoušel se o invazi do Anglie bez námořní převahy či nakonec bojoval proti celé Evropě.Podobně je také zajímavé bojovat za ostrovní Velkou Británii,která má sice velkou převahu na moři a je tak prakticky v úvodní fázi hry nedobytná,ale má velké problémy při získávání a udržování území na pevnině.Je také vidět nevýhodnost polohy Rakouska a Pruska,na něž se útočí z několika stran,což se jim stalo osudným hlavně ve světových válkách. V neposlední řadě se jedná o zábavnou činnost,která když se hraje s rozumem přináší aktivní duševní odpočinek a na rozdíl od akčních her není spojena s žádnou viditelnou brutalitou (neteče krev a vojáci jsou spíš podobní dětským figurky než reálným lidským postavám). Hry má pochopitelně i své slabiny,které se projevují jak v kampaních,tak i jednotlivých bitvách. Pro mě osobně bylo dosti složité řízení lodí při námořní bitvě a to hlavně,kdy je nutné současně manipulovat s více loďmi.Raději jsem nechával bitvu automaticky rozhodnout počítač. V pozemní bitvě útočí celé vojsko řízené počítačem pouze jako celek v uspořádané řadě (což bylo v té době běžné).Tím se však občas ztrácí výhoda překvapivých útoků jízdy,která může jak likvidovat opožděné oddíly nepřítele (hlavně pomalu postupující dělostřelectvo) nebo během bitvy zaútočit z boku na střílející jednotky,které se pak nemají šanci bránit).Navíc jednotky jako jsou španělští partyzáni či podobné portugalské jednotky se chovají v bitvě stejně jako císařské gardy,což neodpovídá jejich původnímu guerillovému způsobu boje.Asi bych i u rakouských jednotek přivítal jednotky podobné Slovinským Pandurům. Vojenské oddíly přednostně útočí proti nepřátelskému dělostřelectvu ve snaze ho vyřadit ze střelby.To je sice ve většině případů korektní postup,ale je-li dělostřelectvo dobře chráněno elitní pěchotou,jsou tyto útoky v podstatě sebevražedné a pro nepřátelskou armádu likvidační. V některých případech jsou nepřátelské armády do bitvy nesmyslně postaveny. Příkladem je armáda složená pouze z dělostřelectva, kterou snadno likviduje jeden oddíl jízdy s minimem ztrát.A bitva vlastně nemá žádný smysl a žádný velitel by se v reálu podobné chyby nikdy nedopustil. Strategické chyby jsou také zajímavé.V případě,že má počítač možnost,tak zabírá jedno území za druhým až nakonec nemá čím tato území bránit a rychle je ztratí.Řady chyb se pak dopouští v okamžiku,kdy se dostává pod tlak.Prodá třeba důležité území a musí následně zrušit vlastní armády,které nemá kam přesunout nebo útočí s posledními armádami na nezajímavá území,místo aby bránil svoje hlavní město.

Jak ve hře vždy zvítězit ?

Hlavní slabinou hry je však existence něčeho jako je vítězná strategie,která hráči umožňuje s velkým přehledem vyhrávat každou hru nad počítačem.Tato strategie je sice časově náročnější (nelze vyhrát dříve než v roce 1809 a spíš trochu později,ale je celkem jistotou).Myslím,že ji lze přirovnat ke strategii USA ve válce proti Japonsku,kdy kromě hrdinství vojáků a nesporného umu velitelů hrála rozhodující roli významná hospodářská převaha (výkonnost průmyslu).Prakticky stačí si na začátku hry (v první periodě) vybudovat dostatečně silnou obranou armádu,udržovat přátelské vztahy s okolními zeměmi,odrážet případné útočníky a zabírat pouze hodně oslabené země,které nekladou velký odpor.Hlavně se soustředit na vybudování silného zázemí.Pro získávání peněz jsou to hlavně výnosné námořní a pozemní obchodní cesty,pro získání surovin postavit na každém území pilu,pro dostatek vojáků pak nemocnici a pro zajištění potravin sklady potravin a hlavně vytvořit jejich dostatečně velkou zásobu,neboť každá vojenská kampaň je na potraviny náročná (vyčerpání zásob vede k postupnému nucenému rozpouštění armád a tím ke ztrátě vojenské síly).V případě dobití území,které nelze dlouhodobě udržet ho raději dobře prodat než riskovat ztrátu vojenských jednotek i území.Ofenzivní chování je vhodné aplikovat až během druhé periody,kdy již je k disposici adekvátní zázemí a útočit hlavně na osamělé státy,případně oslabené velmoci.Pak již je to otázkou času,kdy dojde k postupné porážce jednotlivých velmocí.Lze i vyhrát celou hru s minimem bitev pouze vytvořením výrazné hospodářské převahy a postupným připojováním a kupováním území a jenom likvidovat oslabené nepřátelské vojsko. Samotná hra je podle mého názoru velmi pěkně graficky vytvořena a dostatečně intuitivní pro ovládání,má poutavý děj a možnost soutěžení.

Jak by šlo hru vylepšit ?

Dokázal bych si v budoucnu představit další verzi této hry,která by ve svých vyšších úrovních umožňovala složitější strategické hry.K tomu si,ale myslím by bylo potřeba mít multiplay verzi nejenom samostatných bitev,ale pro celou kampaň,neboť ve strategickém uvažování asi není možné vyrovnat počítač člověku.Strategické uvažování není založeno pouze na matematickém propočítávání možných variant,ale také na originálních nápadech.A s těmi již počítač zatím soutěžit neumí.

Jak využívat hru pro potřeby výuky dějepisu ?

Myslím si že podobné hry by mohly v budoucnu pomoci zpopularizovat výuku dějepisu na běžných a případně vojenských věd na vojenských školách.Umožňují si prakticky ověřit fungování některých historických zákonitostí často platných i dnes.Jedna věc je suchý výklad např. bitvy u Slavkova a druhá věc si vyzkoušet roli vojenského stratéga proti kvalitnímu soupeři a pochopit jeho myšlení.

Jak by bylo možné dosáhnout financování rozsáhlého vývoje ?

Vývoj počítačových her je stále nákladnější a riskantnější podnikání.Hráči vyžadují nejenom stále lepší grafiku a přesnější vyjádření jednotlivých osob,předmětů,budov atd.,ale hlavně čekají od hry poutavý příběh.Dobře graficky vyvedená hra bez solidního děje brzy omrzí a těžko se svým tvůrcům zaplatí.Na druhé straně mají poutavé hry svoje fankluby,řady webových stránek a internetových i klasických soutěží.Dokáži dlouhodobě zaujmout a hlavně generovat u zvídavějších hráčů řady otázek a hlavně zájem o vyšší verze.

Jak by bylo možné vyšší verzi této hry popularizovat v rámci Evropy ?

Asi bych si dokázal představit hromadné hraní této hry jako součást oslav výročí 200 let bitvy u Waterloo v rámci mezinárodní soutěžea přijetí vítězů třeba u anglického panovníka nebo francouzského prezidenta (v případě,že bude Francie tuto bitvu slavnostně vzpomínat).

59754